Landmannalaugar – Egilstadir

Z osady Landmannalougar jsme odjížděli horským autobusem. Stará dobrá mercedeska. Před odjezdem jsme ještě nakoupili nějaký suvenýr v navždy zaparkovaném autobuse a usedli na náš spoj. Jak jsem již jednou psal, autobus je tady všechno. Náš řidič byl dokonce i průvodcem, sem tam v angličtine a islandštině vyprávěl o zajímavostech, které jsme míjeli. Jak jsme se vzdalovali z barevných hor, krajina se malinko měnila. Řidič poměrně rychle ujížděl prohrnutou prašnou cestou, před brodem zařadil jedničku a pomalu brodil řeku, nikdy člověk neví jak je hlubké koryto. Viz nápis před každým brodem (Víte kde je brod? Řeka se mění.). Asi po 2-3h zastavujeme na odpočívadle. Řidič si musí udělat oraz a zároveň je zde jeden aktraktivní vodopád. V islandštine se jmenuje Vodopád, před kterým je most. Tento most tu byl z lávy a domorodci po něm mohli překonat dravou řeku. Jednoho dne ale přišla erupce sopky, která je pod zamrzlým ledovcem. Začala pomalu rozpouštět vodu z ledovce. Ta vytvořila obsovské jezero a to až když bylo mohutné, protrhlo si cestu a hnalo se kudy to šlo. Pod největším ledovcem Vatnajökull je sopka Grímsvötn se zamrzlým kráterem, která umí s masou ledu sněhu bahna atd. vytvořit průtok 100 000 m3/sec, což už je pěkný frkot. Náš most však byl svržen po erupci sopky Katla.

Islanďané nedělají moc betelné mosty. Většinou jsou jen jednoproudové, protože by to bylo jako dimenzovat most na 10 000 letou vodu a stejně by to asi nevydrželo. Je lepší udělat to tak, aby mosty vydržely běžné povodně, ale takovýmto katastrofám neodolá nic.

Pokračování textu Landmannalaugar – Egilstadir