Anglie

Bylo to takhle přesně v 17:xx kolem 19. července a už si to letíme (Jiřík, Lucinka, mamka a taťka) nad Brnem směrem do Londýna, kde jsme měli navštívit sestru. Zhruba za 2,5h jsme kecli na runway letiště Sansted. Přistání zrova nebylo jak do peřinek (pokud by bylo na zádi okno, asi bych se ohlédnul, jestli jsme tam někde nenechali kola), alespoň jsme slyšeli potlesk a pochvalu z reproduktorů společnosti RyanAir, že jsou prostě the best. Letištěm jsme prolezli téměř bez problémů. Lucka kupuje zpáteční lístek do Londýna za pouhých 42£ a už si to frčíme do městečka. Cesta městem na hlavní autobusové nádraží trvala zhruba 1,5h. Co jsem čekal, a stejně mě to překvapilo, byl odlišný styl baráků. Skoro všechny jsou nízké a jak taťka nazval, každý má nějakou tu „kukaň“ – výklenek. Snad žádná fasáda není rovná. A i kdyby byla, tak je na ní přišroubovaný odpad vody nebo svedená elektrika. Jako obrovský pavouk vypadal černý odpad na bílé fasádě jedno 3-patrévého domu.

Bydlení

Oli čekala na autobusáku. Cestou domů jsme jeli poprvé metrem. Minimálně zajímavá cesta spletí provrtané horniny. Orientace by byla v celku v pohodě, jen na některých přestupech musíte jít kus po nástupišti, aby jste se dostali jinam, což mě trochu mátlo, prostě londonský tube. Dům, kde bydlela sestra v rodině normální angličanky, byl poměrně velký. Normální angličanka v kostce znamená: zlobivé americké dítě posláno svými rodiči z USA na studie do GB. Tady založila rodinu, ve které se narodili dva synové. Táta po několika letech zjistil, že je gay, tak ženu opustil a teďka z jeho platu živí Oli, manželku, děti, platí barák, byt a svého přítele :-). Při prvním příchodu do domu jsem si připadal, jako bych přišel do skladiště, posléze jsem zjistil že je to obývák. Po týdnu v anglii si zvyknete na běžný standart a už vám to nepříjde tak jako poprvé. Televize v mramorovém krbu. Překližková podlaha a podn ní bůh ví. Barák měl celkem 4 patra, spousta schodů a kam se podíváte něco nedodělánýho nebo tak opravený že … škoda mluvit. Tady si prostě lidi s ničím hlavu nelámou, nebo je tu opravář ještě dražší a vzácnější než u nás?. Přijde první upozornění co se smí a co ne, kde vám co zůstane v ruce a na co se nesmí sahat. To je ale skoro všude na světě, jen četnost závad mi tady přišla kapánek vyšší. K domku patří zahrádka, zdobená kvítím, a sem tam rostlinka travky pro spestření dne. Nicméně, jak Oli říká, je tahle paní fajn a dá se s ní dobře vyjít, což normálně nebývá.

Během pobytu jsme navštívili ještě jednu párty v typickém anglickém domečku. Snad všichni si pamatují na půdorys v učebnici angličtiny. Je opravdu takový, jak si ho pamatuju, v předu „kukaň“, vzadu kuchyň s koupoelnou a dvorkem sdíleným se sousedem. Domeček byl v ulici, kterou lemoval stejný typ baráků kam jen oko dohlédlo. Bylo to docela pěkné. Všude v Londýně jsou nízké domy ze starých dob.

Greenwich Park

Jeden den jsme se jeli podívat do Greenwich. Cestou jsme navštívili místní trh. Samo místo nemohlo vyhovovat hygienickým předpisům EU, ale z těch jsme vypleskaní snad jen v ČR. Trh nabízel naprosto všechno. Super bylo, že veškeré suroviny – až na lazaně, byly nabízeny formou ochutnávky. Lucka mi podala chlebíček s chili paštikou a já mě po chuťových buňkách na další hodinu, takže i kdybych ty lazaně dostal, asi bych si to neužil. Po trhu jsme vyrazili směr Tower bridge a lodičkou na samotnou hvězdárnu, která je asi nejstarší na světě. Jako správný geocacher jsem si našel přesnou sořadnici nultého poledníku (no našel, ona v GPS prostě je), bohužel nevede tam, kde je mosazná placka na zemi. Nebo to spletli amíci tam někde nahoře 🙂 Nevím, ale nejsem sám, takže si z toho hlavu nedělám. Na Anglii se mi líbí to, že muzea jsou úplně zadarmo. Třeba Národní galerie s Vincent van Gogh-ovými Slunečnicemi. Takže jsme tady prolezli hvězdárnu a dole v parku ještě muzeum námořnictví. Na zpáteční cestě se ještě prochází okolo jedné slavné lodi. Ta se ale rekonstruuje, takže nejde vidět nic. Sestřička chtěla jít podvodním tunelem na druhou stranu Temže. Nu, zprvu jsem si připadal hodně divně, každopádně tunel je přímý, takže Vás nikdo za rohem nepřepadne :-). Na druhé straně dokonce funguje výtah, kde sedí liftboy a ten má do tunelu kamery, takže možná i bezpečný. Nazpátek jsme jeli vlakem přes nejmodernější čtvrť Londýna. Taková visutá dráha, stavící mezi věžáky. Pěkné, ale ne na bydlení.

Cestování je hodně podobné jako tady v Brně. Integrovaný systém dopravy, akorát objem lidí je asi trochu jiný. Jednou jsme viděli koleje s několika kolejnicema (po brněnsku glajzy 🙂 a na jedno nástupiště třeba přijede jednou vlak a podruhé metro 🙂 Člověk musí dávat trochu pozor do čeho nastupuje.

Kew garden

Jeden den jsme se byli podívat do Royal Botanic Garden, Kew. Největší zahrady co jsem viděl, alespoň co se týče rozmanitosti rostlin určitě. Je to pěkné místo s mnoha skleníky a rozlehlými plochami situovanými jednou do anglického podruhé do francouzskehé stylu. Nechybí samozřejmně ani japonská zahrada. Více mě možná ale fascinovala blízkost londýnského letiště Heathrow. Možná, že letiště ani tak ne, spíš 1:15min interval letadel, která na letiště přistávala.

Zahrada je jistě na celý den a stojí za to si ji v klidu projít. V tropických sklenících je co obdivovat, hlavně pro nás z mírného klimatického pásma. Sem tam se proplítáte hektarem rozličných trav, projdete skromnou zahrádku bonsají a hnedka obdivujete eukalypty a další nádherné stromy. Pro botanika a dendrologa ráj na zemi 🙂 pokud si vezme špunty do uší.
Dover

Na závěr pobytu jsme navštívili pobřežní město Dover. Historické centrum je malé a pěkné. Naším cílem byl hrad nad městem. Byl to starý středověký hrad, ve kterém v době 1sv. války vojsko zbudovalo v dobře opracovatelné hornině tajné chodby. Tyto byly dále za 2sv. války prohloubeny a využívány pro nerušené plánování bojů. Dlouhé chodby mají na koncích velká okna, která jdou z přístavu vidět. Taková místa mě vždy fascinují a duch staré doby na vás dýchne, i když jste v hloučku turistů.

Po hradu jsme se šli podívat ještě na slavné doverské bílé útesy. Meli jsme štěstí a viděli dokonce i Francii. Jen škoda, že bylo málo času a k majáku, kam vedla cestička, jsme nedošli. Nazpátek jsem zvolil cestu zkratku, která končila lezeckým výstupem tak 5+ UIAA. Takže jsme se otočili a ze zkratky byla zacházka. Ve městě jsme se ještě prošli po pláži a nasedli na vlak do Londýna.

Paradoxy

  • Co teda nechápu jsou dva kohoutky a dva vývody z nich. Smíchej si to v ruce, jestli máš dlaně jak obr. Nicméně Oli říkala, že si z toho asi sami dělají srandu, že viděla pohlednici viz. foto dole, kde bylo napsáno u modrého kohoutku „studená“ a u toho druhého „ještě studenější“.
  • Opravy jsou naprosto neuveřitelný. To co se u nás sundavá dolů (starý lak …) se tady zatře silnou vrstvou barvy i s prachem. A takhle se oparavuje všechno.
  • Nejede metro, je tam moc lidí. Zavře se, než se vyprázdní. Lidi trpělivě čekají.
  • Buckinghamský palác hlídají na jednu směnu černí vojáci.
  • Na křizovatce se dá koupit tisk, když čekáte na červenou 🙂 to už jsem taky někde viděl.
  • Kde stanovat zadarmo v centru? Před parlamente přece, ale musíte se ohánět nějakou demonstrací proti senátnímu rozhodnutí 🙂
  • Domorodci nejsou moc přátelští k cizincům, bavili jsme se s lidma, co už delší dobu pracují v Londýně, a snad nikdo nemá kamarády mezi angličany.

V Anglii se mi líbilo. V Londýně bych bydlet nemusel. Určitě bych se chtěl ještě podívat do Skotska a více na sever za přírodou a historií poznamenanou krajinou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.