Archiv autora: bobik

Anglie

Bylo to takhle přesně v 17:xx kolem 19. července a už si to letíme (Jiřík, Lucinka, mamka a taťka) nad Brnem směrem do Londýna, kde jsme měli navštívit sestru. Zhruba za 2,5h jsme kecli na runway letiště Sansted. Přistání zrova nebylo jak do peřinek (pokud by bylo na zádi okno, asi bych se ohlédnul, jestli jsme tam někde nenechali kola), alespoň jsme slyšeli potlesk a pochvalu z reproduktorů společnosti RyanAir, že jsou prostě the best. Letištěm jsme prolezli téměř bez problémů. Lucka kupuje zpáteční lístek do Londýna za pouhých 42£ a už si to frčíme do městečka. Cesta městem na hlavní autobusové nádraží trvala zhruba 1,5h. Co jsem čekal, a stejně mě to překvapilo, byl odlišný styl baráků. Skoro všechny jsou nízké a jak taťka nazval, každý má nějakou tu „kukaň“ – výklenek. Snad žádná fasáda není rovná. A i kdyby byla, tak je na ní přišroubovaný odpad vody nebo svedená elektrika. Jako obrovský pavouk vypadal černý odpad na bílé fasádě jedno 3-patrévého domu.

Pokračování textu Anglie

Roháče 2007

Letos opět došlo na podzimní procházku západním pohořím Karpat. Sestava byla stejná jako před čtyřmi roky. Průběh přechodu, až na maličké odchylky, taktéž, ale to nebudu předbíhat.

Vyjíždíme v pátek brzo ráno, aby jsme byli v hoře co nejdříve. U auta ještě skupina A balí poslední věci a na otázku „mám to vzít?“ přijde odpověď „ber všechno“, podle hesla co nemáš nepotřebuješ provedeme selekci věcí a hurá do hory. Naše ztuhlá těla vytrénovaná 12-hodinovým sezením u PC se dávájí do monotonního pohybu. Kolem 11 hodiny dopolední vytrvale stoupáme cestou a jen těžko si zvykám na prase, které jsem si hodil na záda. Panuje uvolněná atmosféra, jen skupina A (vegetariáni a makrobiotici) si utahují ze skupiny B (všežravci). Začátek pěkného dne volně přechází do prádelny a mraku (oblaku pro Honzu) a jen sem tam vykoukne sluníčko, když zrovna vítr rozfoukne nadýchanou peřinu oblohy. Noc přichází docela brzo, tak rychle něco postavit a pořádně uvařit. Tentokrát jsme s Jendou nic nepodcenili a uvařili celkem dobré jídlo. I druhé hlavní jídlo se nám povedlo. Předchozí výlet na tom tak dobře nebyl.

Pokračování textu Roháče 2007

Trek Skogar Landmannalaugar

Pomalu přijíždíme do Skogáru. Počasí ne a ne se vylepšit. Je tady nádherný vodopád, ale přes mlhu nejde moc dobře vidět (jak by řekl můj kolega „výborná viditelnost na krátkou vzdálenost“). Když je blbá nálada tak se začne vařit, tohle prostě funguje celý zájezd. Přichází k nám skupinka promoklých kluků. Jsou ze Španělska a ten co umí AJ je zmrzlej jak sobolí ho… S modrými rty říká, že je to úžasný trek a že máme rozhodně jít. Takže se vyhecujem a po vydatném jídle vyrazíme do marastu drsné islandské přírody. Až když začnem stoupat podél vodopádu rozbředlou loukou, se začíná počasí zklidňovat, přestává pršet, oceán jde vidět v dálce, a začínáme dělat první neskutečný fotky.

Krajina je úplně jiná, široký rozhled neruší žádná vysoká vegetace, jen sem tam trs trávy, takže vidíte každý záhyb a zářez říček a řek, které mohutně napájí ledovce, mezi kterými se prochází. Fotíte každý vodopád, který je tu na každém kroku, takže po pár kilometrech už to taky člověka omrzí, ale je to krása.

Pokračování textu Trek Skogar Landmannalaugar

Příprava a cesta tam

Asi tak dva roky nazpátek jsme se s Milanem domlouvali na nějaké cestě na Island. Nechtěli jsme jet s cestovkou, protože do jedné z nejdražších zemí EU a ještě s cestovkou je velké finanční dobrodružství. Jelikož jsme byli tehdá ještě studenti, nešlo nám až tak o čas ale o peníze. Informace jsme sháněli tak všelijak, po internetu a co kdo kde zaslechl, koupil jsem si i pruvodce. Před rokem jsem si koupil GPS a říkal si, že by se to mohlo hodit. Pídil jsem se po mapě a jejda. Zdarma celý Island, všechny silnice treky brody atd. Asi tolik vektorů a bodů jako má jedna čtvr’t Brna na celou mapu Islandu 🙂 proto to asi bylo free. Nejdůležitější bylo naplánovat datum odletu a příletu.

Na Island jsme letěli low-costem Raynair (Brno – London Sansted) a IcelandExpres (London – Keflavik). Jelikož low-cost stanovuje ceny někdy 3-4 měsíce předem, měli jsme leteky koupeny od dubna a čekali na dobré počasí. Po koupi letenek jsme nic nedělali a horečné shánění a kupování nastalo až týden před odletem. Já jsem si pořídil asi 14dní před odletem nové boty Garmonty. Zjistil jsem, že moje staré jsou úplně v pohodě, horní kůže v pohodě, podrážka v pohodě jen to co to spojovalo bylo v nepohodě. Trošku jsem je rozšlápl na výletu za Petrem v Harrachově, ale dva dny chůze … nebyl jsem si jistý, jak budou vypadat moje nohy po měsíci v nových botách.

Pokračování textu Příprava a cesta tam

Landmannalaugar – Egilstadir

Z osady Landmannalougar jsme odjížděli horským autobusem. Stará dobrá mercedeska. Před odjezdem jsme ještě nakoupili nějaký suvenýr v navždy zaparkovaném autobuse a usedli na náš spoj. Jak jsem již jednou psal, autobus je tady všechno. Náš řidič byl dokonce i průvodcem, sem tam v angličtine a islandštině vyprávěl o zajímavostech, které jsme míjeli. Jak jsme se vzdalovali z barevných hor, krajina se malinko měnila. Řidič poměrně rychle ujížděl prohrnutou prašnou cestou, před brodem zařadil jedničku a pomalu brodil řeku, nikdy člověk neví jak je hlubké koryto. Viz nápis před každým brodem (Víte kde je brod? Řeka se mění.). Asi po 2-3h zastavujeme na odpočívadle. Řidič si musí udělat oraz a zároveň je zde jeden aktraktivní vodopád. V islandštine se jmenuje Vodopád, před kterým je most. Tento most tu byl z lávy a domorodci po něm mohli překonat dravou řeku. Jednoho dne ale přišla erupce sopky, která je pod zamrzlým ledovcem. Začala pomalu rozpouštět vodu z ledovce. Ta vytvořila obsovské jezero a to až když bylo mohutné, protrhlo si cestu a hnalo se kudy to šlo. Pod největším ledovcem Vatnajökull je sopka Grímsvötn se zamrzlým kráterem, která umí s masou ledu sněhu bahna atd. vytvořit průtok 100 000 m3/sec, což už je pěkný frkot. Náš most však byl svržen po erupci sopky Katla.

Islanďané nedělají moc betelné mosty. Většinou jsou jen jednoproudové, protože by to bylo jako dimenzovat most na 10 000 letou vodu a stejně by to asi nevydrželo. Je lepší udělat to tak, aby mosty vydržely běžné povodně, ale takovýmto katastrofám neodolá nic.

Pokračování textu Landmannalaugar – Egilstadir