Bad Gastein

I když lyžovat umíme celkem dobře, na svahy se nedostaneme příliš často. Naposledy jsme byli před třemi lety v Harrachově a to naštěstí mimo jakékoliv jarní prázdniny, takže jsme se vyhnuli obvyklým stohlavým frontám a docela slušně si zalyžovali. Avšak letos jsme se oba poprvé vydali prozkomat sjezdovky alpské. Byla to celkem náhoda, za kterou vděčíme bráchovi, který nám tuto prodlouženou víkendovku vlastně věnoval.

Vyjeli jsme z Brna v noci ze čtvrtka na pátek a cílovou stanicí bylo lázeněské městečko Bad Gastein, ležící cca 100km jižně od Salzburgu. Paní průvodkyně rozdala skipasy a v devět jsme už stáli v plné výstroji u stanice kabinkové lanovky. Ta nás vyvezla na vrchol Stubnerkogel (2246m), kde začalo příjemné rozhodování: tak kterou sjezdovku si asi vyberem? Všude jsou orientační cedule a tratě jsou přehledně značeny čísly, skoro nejde zabloudit. První den jsme snad žádnou trať nejeli dvakrát. Dojeli jsme až do vedlejšího městečka Bad Hofgastein, které je po silnici vzdáleno asi 20min skibusem. Všichni naši lyžující známí už dávno vyprávěli, že se alpská lyžařská centra nedají moc srovnávat s ČR. Pravda, mají jiné podmínky, ale je to tak do puntíku. Perfektně upravené sjezdovky, délky jednotlivých tratí se počítají v kilometrech, jedna permanentka (skipas) platí na všechny vleky v dané oblasti a i na autobus vozící lyžaře mezi jednotlivými městečky (zajímavé bylo, že busy nejsou nijak přizpůsobeny lyžařům, jedná se o klasické „dálkové“ autobusy se 45 sedadly) a v neposlední řadě se na žádém vleku na nasednutí nečeká déle než dvě minuty.

Po večeři jsme se zašli mrknout do městečka, které bylo ještě ozdobeno vánočními svítidly. Výlohy obchodů vypadali celkem luxusně, všude klídek, tedy až na samý střed města, kde hučí třistametrový vodopád. Ten je v noci osvětlený a doprovázený hlasitou reprodukcí rakouské dechovky.

Průvodkyně nám večer ještě povykládala o sjezdovkách celého centra Gastein, které má pět „základních táborů“ propojených skibusy, a zároveň doporučila lyžování v Dorfgasteinu. Druhý den jsme se tedy vydali tam, počasí bylo skvělé stejně jako včera. Sluníčko, modrá obloha, skalnaté zasněžené vrcholy okolních hor, prostě pohádka, která byla umocněna opravdu skvělým a pohodlným terénem doporučených tratí.
Večer jsme si zašli do místních termálních lázní. Vyvěrá tu několik pramenů a jeden z nich je využíván pro příjemné horké koupele. Lázně mají několik vnitřních bazénů, kde je voda spíše vlažná. Bazény mají různou hloubku, sem tam nějaky vodotrysk, je tam i umělý vodopád a menší tobogán. Pak jsou tam tři venkovní bazény, jeden s vodou o teplotě okolo 40°C, druhý asi 20°C a poslední byl zamrzlý. Při koupání vám tedy může sněžit na hlavu (pokud zrovna sněží). Podobné lázně mají i na Slovensku, tam jsem taky kdysi přelézala z jednoho bazénu do druhého jakoby nic, tentokrát jsem tuto zábavu ponechala jen na Jirkovi a ráda se spokojila s vyhříváním se ve vodě nejteplejší.
Poslední den jsme z nabídky zvolili jistotu a jeli opět na Dorfgastein. Podle pozdějších komentářů dalších účastníků zájezdu jsme dobře udělali. Počasí totiž nevydrželo, bylo zataženo a začal i foukat vítr, a tak sjezdovky moc nerozmrzly – ba právě naopak. Naše nejoblíbenější modrá sjezdovka však byla částečně kryta lesem, takže jsme si užili i ten poslední den.
Vím, že jezdit na lyže do Alp není žádná novinka, ale Ti z vás, kdo to ještě nezkusili a váhají, mám jediný vzkaz: hurá do toho! 🙂

PS: Jo a nějaký pády byly taky… já jsem zaznamenala zemskou přitažlivost třikrát a to vždy na rovině, což mi zůstává záhadou. No a Jiřík mi jednou ukazoval, jak se má jezdit pomalu. Vyjel, pak jsem ho neviděla, oči si můžu vykoukat a nakonec objevím bílou kutálející se kouli na kraji již neupravené části svahu. Měl pak boční síťovanou kapsičku na batohu plnou sněhu. O dva dny později jsme na zastávce potkali pána, co měl síťovanou kapsičku nacpanou sněhu. Asi taky jezdil pomalu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.