Archiv rubriky: cesty

Paris

Hlavní inspirací pro výlet do metropole nad Seinou byl fakt, že se tam bydlí moji kamarádi, které jsem už pár let neviděla a tak jsem to chtěla napravit. EifellovkaŽe bydlí zrovna v Paříži, to byl takový bonus. Delphine je Francouzka a Marco Ital. Všichni jsme se seznámili před pěti lety ve Španělsku na studijní stáži zvané Erasmus a od té doby jsou Ti dva spolu. Marco nechodí daleko pro peorativní vyjádření svého názoru na Francouze, nicméně Delph má štěstí, že její prarodiče jsou Italové.

Pokračování textu Paris

Králický Sněžník 08

Letošní Velikonoce jsme strávili na jedné chatě pod Králickým Sněžníkem. Před dvěma roky jsme už jednou tady blbli s partičkou stejných dobrodruhů, tak jsme se rozhodli tento super výlet zopakovat.

Na chajdu jsme přijeli ve čtvrtek večer. Cestou jsme stáli ve frontě, ale oproti hromadné bouračce na D1 to bylo jen chvilkové zpoždění. Začal padat sníh (u muzea 1cm) a lidi jezdili jako v létě. Jak už je s Petrem zvykem, jeli jsme podle GPS, takže o zajímavou cestu jsme měli postaráno. Již několikrát jsme mohli obdivovat Peťovu oddanost sledovat byť i nesmyslnou cestu GPS-ky, nicméně jeho největší výkon (zajížďka – i když pěkná – kolem 80 km) jsme nepřekonali. V takových situacích se člověk opravdu dostane do míst, kde dávají slepice dobrou noc, ale člověk se aspoň dostane do těch hezčích koutů naší krásné země.

 

Pokračování textu Králický Sněžník 08

Rumunsko 2007 – Fagarash

Zprvu to měl být podzimní přechod nejvyššího pohoří Rumunska Fagarase. Dobrý nápad se s trochu sněhu změnil na přechod zimní 🙂

Odjezd

Když jsme řešili odjezd do hor, Milana napadla varianta svést se do Rumunksa s CK Kudrna. Jelikož jsme s nima byli před dvěma roky a znali průvodce, slovo dalo slovo a už jsme měli jízdenku s tím, že nás vyhodí nejblíže pohoří co to jen půjde.

Vylézáme kousek za městem Sibiu, pěšky do podhorské dědiny Tornu Rošu (úplně na západě). V dědině klasický ruch, přebírání brambor na návsi, nikdo však nepral prádlo v potoku, který je k tomu uzpůsoben kameným korytem skoro před každým stavením (to jsme však mohli vidět cestou na Brašov). Za dědinou (380 m.n.m) už cesta svižně spoupá k místnímu monastýru. Dále už strměji lesem na první palouček. Jsou uplně jinačí než u nás, protože je spásají divocí koně nebo ovce. Máme ještě čas, tak dojdem až na hranici lesa zhruba v 1400 m.n.m (snad kvůli medvědům nebo pro lepší zítřejší start :-).

Pokračování textu Rumunsko 2007 – Fagarash

Anglie

Bylo to takhle přesně v 17:xx kolem 19. července a už si to letíme (Jiřík, Lucinka, mamka a taťka) nad Brnem směrem do Londýna, kde jsme měli navštívit sestru. Zhruba za 2,5h jsme kecli na runway letiště Sansted. Přistání zrova nebylo jak do peřinek (pokud by bylo na zádi okno, asi bych se ohlédnul, jestli jsme tam někde nenechali kola), alespoň jsme slyšeli potlesk a pochvalu z reproduktorů společnosti RyanAir, že jsou prostě the best. Letištěm jsme prolezli téměř bez problémů. Lucka kupuje zpáteční lístek do Londýna za pouhých 42£ a už si to frčíme do městečka. Cesta městem na hlavní autobusové nádraží trvala zhruba 1,5h. Co jsem čekal, a stejně mě to překvapilo, byl odlišný styl baráků. Skoro všechny jsou nízké a jak taťka nazval, každý má nějakou tu „kukaň“ – výklenek. Snad žádná fasáda není rovná. A i kdyby byla, tak je na ní přišroubovaný odpad vody nebo svedená elektrika. Jako obrovský pavouk vypadal černý odpad na bílé fasádě jedno 3-patrévého domu.

Pokračování textu Anglie

Roháče 2007

Letos opět došlo na podzimní procházku západním pohořím Karpat. Sestava byla stejná jako před čtyřmi roky. Průběh přechodu, až na maličké odchylky, taktéž, ale to nebudu předbíhat.

Vyjíždíme v pátek brzo ráno, aby jsme byli v hoře co nejdříve. U auta ještě skupina A balí poslední věci a na otázku „mám to vzít?“ přijde odpověď „ber všechno“, podle hesla co nemáš nepotřebuješ provedeme selekci věcí a hurá do hory. Naše ztuhlá těla vytrénovaná 12-hodinovým sezením u PC se dávájí do monotonního pohybu. Kolem 11 hodiny dopolední vytrvale stoupáme cestou a jen těžko si zvykám na prase, které jsem si hodil na záda. Panuje uvolněná atmosféra, jen skupina A (vegetariáni a makrobiotici) si utahují ze skupiny B (všežravci). Začátek pěkného dne volně přechází do prádelny a mraku (oblaku pro Honzu) a jen sem tam vykoukne sluníčko, když zrovna vítr rozfoukne nadýchanou peřinu oblohy. Noc přichází docela brzo, tak rychle něco postavit a pořádně uvařit. Tentokrát jsme s Jendou nic nepodcenili a uvařili celkem dobré jídlo. I druhé hlavní jídlo se nám povedlo. Předchozí výlet na tom tak dobře nebyl.

Pokračování textu Roháče 2007