Archiv rubriky: do hor

Bad Gastein

I když lyžovat umíme celkem dobře, na svahy se nedostaneme příliš často. Naposledy jsme byli před třemi lety v Harrachově a to naštěstí mimo jakékoliv jarní prázdniny, takže jsme se vyhnuli obvyklým stohlavým frontám a docela slušně si zalyžovali. Avšak letos jsme se oba poprvé vydali prozkomat sjezdovky alpské. Byla to celkem náhoda, za kterou vděčíme bráchovi, který nám tuto prodlouženou víkendovku vlastně věnoval.

Pokračování textu Bad Gastein

Orlické hory

V rámci zimní rekreace jsme s Luckou a kamarády z Mexika absolvovali víkendovou dovolenou. Naším cílem byly Orlické hory.

Prvním úsměvným zastavením bylo samotné ubytování. Jelikož naši kamarádi přijeli o něco dříve, nevěděli jsme co a jak. Zeptal jsem se postarší korpulentní dámy ve vestibulu jak to tady chodí. Z nesouvislého rozhovoru jsem pochopil následující skutečnosti. Paní byla v nějakém záhadném vztahu s majitelem penzionu. Určitě neměla žádné právo o čemkoli rozhodovat, ale ke všemu měla co říci. Takže jsme se dozvěděli, že ostatní už tady jsou ale šli na sjezdovku, že se neubytovali, protože nebyly volné pokoje, že už jsou sice dva volné jsou, ale že nás neubytuje, protože oni tady byli dříve, dále pak informace o penzionu, o nefunkčním bazénu atd. Tak jsem se zeptal jestli se můžeme alespoň někde najíst, prý žádný problém.

Pokračování textu Orlické hory

Králický Sněžník 08

Letošní Velikonoce jsme strávili na jedné chatě pod Králickým Sněžníkem. Před dvěma roky jsme už jednou tady blbli s partičkou stejných dobrodruhů, tak jsme se rozhodli tento super výlet zopakovat.

Na chajdu jsme přijeli ve čtvrtek večer. Cestou jsme stáli ve frontě, ale oproti hromadné bouračce na D1 to bylo jen chvilkové zpoždění. Začal padat sníh (u muzea 1cm) a lidi jezdili jako v létě. Jak už je s Petrem zvykem, jeli jsme podle GPS, takže o zajímavou cestu jsme měli postaráno. Již několikrát jsme mohli obdivovat Peťovu oddanost sledovat byť i nesmyslnou cestu GPS-ky, nicméně jeho největší výkon (zajížďka – i když pěkná – kolem 80 km) jsme nepřekonali. V takových situacích se člověk opravdu dostane do míst, kde dávají slepice dobrou noc, ale člověk se aspoň dostane do těch hezčích koutů naší krásné země.

 

Pokračování textu Králický Sněžník 08

Rumunsko 2007 – Fagarash

Zprvu to měl být podzimní přechod nejvyššího pohoří Rumunska Fagarase. Dobrý nápad se s trochu sněhu změnil na přechod zimní 🙂

Odjezd

Když jsme řešili odjezd do hor, Milana napadla varianta svést se do Rumunksa s CK Kudrna. Jelikož jsme s nima byli před dvěma roky a znali průvodce, slovo dalo slovo a už jsme měli jízdenku s tím, že nás vyhodí nejblíže pohoří co to jen půjde.

Vylézáme kousek za městem Sibiu, pěšky do podhorské dědiny Tornu Rošu (úplně na západě). V dědině klasický ruch, přebírání brambor na návsi, nikdo však nepral prádlo v potoku, který je k tomu uzpůsoben kameným korytem skoro před každým stavením (to jsme však mohli vidět cestou na Brašov). Za dědinou (380 m.n.m) už cesta svižně spoupá k místnímu monastýru. Dále už strměji lesem na první palouček. Jsou uplně jinačí než u nás, protože je spásají divocí koně nebo ovce. Máme ještě čas, tak dojdem až na hranici lesa zhruba v 1400 m.n.m (snad kvůli medvědům nebo pro lepší zítřejší start :-).

Pokračování textu Rumunsko 2007 – Fagarash

Roháče 2007

Letos opět došlo na podzimní procházku západním pohořím Karpat. Sestava byla stejná jako před čtyřmi roky. Průběh přechodu, až na maličké odchylky, taktéž, ale to nebudu předbíhat.

Vyjíždíme v pátek brzo ráno, aby jsme byli v hoře co nejdříve. U auta ještě skupina A balí poslední věci a na otázku „mám to vzít?“ přijde odpověď „ber všechno“, podle hesla co nemáš nepotřebuješ provedeme selekci věcí a hurá do hory. Naše ztuhlá těla vytrénovaná 12-hodinovým sezením u PC se dávájí do monotonního pohybu. Kolem 11 hodiny dopolední vytrvale stoupáme cestou a jen těžko si zvykám na prase, které jsem si hodil na záda. Panuje uvolněná atmosféra, jen skupina A (vegetariáni a makrobiotici) si utahují ze skupiny B (všežravci). Začátek pěkného dne volně přechází do prádelny a mraku (oblaku pro Honzu) a jen sem tam vykoukne sluníčko, když zrovna vítr rozfoukne nadýchanou peřinu oblohy. Noc přichází docela brzo, tak rychle něco postavit a pořádně uvařit. Tentokrát jsme s Jendou nic nepodcenili a uvařili celkem dobré jídlo. I druhé hlavní jídlo se nám povedlo. Předchozí výlet na tom tak dobře nebyl.

Pokračování textu Roháče 2007