Landmannalaugar – Egilstadir

Z osady Landmannalougar jsme odjížděli horským autobusem. Stará dobrá mercedeska. Před odjezdem jsme ještě nakoupili nějaký suvenýr v navždy zaparkovaném autobuse a usedli na náš spoj. Jak jsem již jednou psal, autobus je tady všechno. Náš řidič byl dokonce i průvodcem, sem tam v angličtine a islandštině vyprávěl o zajímavostech, které jsme míjeli. Jak jsme se vzdalovali z barevných hor, krajina se malinko měnila. Řidič poměrně rychle ujížděl prohrnutou prašnou cestou, před brodem zařadil jedničku a pomalu brodil řeku, nikdy člověk neví jak je hlubké koryto. Viz nápis před každým brodem (Víte kde je brod? Řeka se mění.). Asi po 2-3h zastavujeme na odpočívadle. Řidič si musí udělat oraz a zároveň je zde jeden aktraktivní vodopád. V islandštine se jmenuje Vodopád, před kterým je most. Tento most tu byl z lávy a domorodci po něm mohli překonat dravou řeku. Jednoho dne ale přišla erupce sopky, která je pod zamrzlým ledovcem. Začala pomalu rozpouštět vodu z ledovce. Ta vytvořila obsovské jezero a to až když bylo mohutné, protrhlo si cestu a hnalo se kudy to šlo. Pod největším ledovcem Vatnajökull je sopka Grímsvötn se zamrzlým kráterem, která umí s masou ledu sněhu bahna atd. vytvořit průtok 100 000 m3/sec, což už je pěkný frkot. Náš most však byl svržen po erupci sopky Katla.

Islanďané nedělají moc betelné mosty. Většinou jsou jen jednoproudové, protože by to bylo jako dimenzovat most na 10 000 letou vodu a stejně by to asi nevydrželo. Je lepší udělat to tak, aby mosty vydržely běžné povodně, ale takovýmto katastrofám neodolá nic.

Pokračujeme dále a než se napojíme na č.1, ještě jednou zastavujem v jednom ubytovacím centru (2 baráky). Domluvili jsme se s řidičem, že nás vyhodí na křižovatce se silnicí č.1. Tak se taky stalo, všichni čuměli, ale na to jsme si už zvykli (sem prostě moc chudí lidi nejezdí a vystoupit někde v divočině není moc obvyklé). Začali jsme stopovat, ale na nejhlavnější silnici, kde jede jedno auto za 3 minuty se nám moc nedařilo. Naším cílem bylo jediné přioceánské město na Islandu, které nemá přístav, a to Vik (nejkrásnějsí lávové pobřeží s černým lávovým pískem). Po hodině zabrzdí jedno auto, náš rozhovor byl následující „Hi, where are you from? From Czech Republic. And you? – Me too a odkaď? Z Brna. My taky :-)“ dále jsme se bavili česky. Trochu paradox, že Vám na Islandu zastaví Čech. Dva Češi přijeli na ostrov, chtěli projet zemi stopem, ale žalostný výsledek řešili tím, že si půjčili auto a doháněli co zmeškali stopováním. Každopádně za hodinu vystupujem na benzínce ve Viku.

Ubytovali jsme se nad městem za kaplí a hřbitovem. Ráno se probouzíme do nádherného počasí a scházíme dolů. Poprvé navštěvujeme obchod s potravinami. Ceny opravdu lidové, mléko za 50,- a tak. Milan mi předepíše mléčnou dietu. Celý den jsme měli na prohlídku města a pláže. Je opravdu krásná, černý písek pod nohama ostrý jak břitva (tvořen lávovými zrny), jen voda trochu studená. Město má i přírodní artefakt. Tři skalní výběžky. Váže se k nim pověst, jak tři trolové táhli loďku na břeh, a když na ně zasvítilo první světlo, tak zkameněli. Městečko je ze západu chráněné masivem, za kterým je mys Dyrhólaey, někdy přezdívaný „Brána Islandu“. Ten jsme neviděli, bez auta moc šancí není.

Dokonale jsme se pokochali a nastoupili do linkového busu směr Skaftafel. Národní park pod největším ledovcem Evropy Vatnajökul. Tady jsme poprvé platili za přespání něco kolem 20 ISK. Služby jsou tady velmi kvalitní, ale pro našince docela drahé. Ještě toho večera obcházíme okružní cestu k vodopádu …. Tady je už znát komerce, lidi sem přijedou autem, je tady plný komfort, takže není problém potkat lidi, kteří tady většinou nemají co dělat, a je to dosti rušivý aspekt. (Na Isladu jste buťo sami nebo je tu přecpáno, něco mezi tím snad není.) Docházíme až na upatí, kde jde krásně vidět, jak se ledovec sune nad skalní propadlinu a odpadává do hlubin.

Ráno jsme si ještě prošli další cestu národního parku a pak odjeli autobusem do laguny Skaftafel. Natáčel se tu James Bond. (Pokud bych to nevěděl tak jsem to ve filmu nenašel.) Každá zajímavost, pokud je jen trochu při cestě, je náležitě označená a propagována. A většinou je na co se dívat 🙂 Icebergy – jak jednou někdo pojmenoval kusy ledu odlamujíc padajíce do vodní hladiny, jsou hlavní atrakcí tohoto místa. Po laguně proplouvají obojživelné automo-lodičky. Kolem nich pak zachránáři na motorových člunech, kdyby nějaký Amík náhodou vypadl do vody. Průvodci pak odlamují křišťálově modrý led z ledovců a nechávají jej kolovat cestujícím. My jsme tuto lákavou nabídku nevyužili (ani jsem se radši nedíval na cenu) a s dlouhým sklem jsem fotil přírodní útvary.

Za pár hodin odjížděl autobus do Höfnu, kde taky končil. Druhý den jsme měli zjistit proč. V Hofnu jsme zůstali přes noc a koupili tam na benzinové pumpě první a poslední plynovou nádobu na vaření (tu první našel Milan na letišti a ty ostaní jsme nacházeli v kempech – na konci cesty jsme jednu takovou taky nechali na letišti v Keflaviku). Druhý den jsme nasedli do busu. Asfalt vystřídala uhrnutá škvára / struska. Naším cílem bylo městečko Djúpivogur. Tady jsme si udělali pořádné leháro. Půl dne jsem jen tak ležel na sluníčku (v bundě samozřejmně) a jen tak relaxoval. Potom jsme si s Mílou prošli pobřeží, nafotili burácející živly oceánu a uložili se ke spánku. Druhý den odjíždíme do jednoho hlavního města východu Egilsstadiru. Tohle město je jedno z nejméně atraktivních. Je to vlastně křižovatka cest a slouží spíše jako tranzit než k rekreaci. Při čekání jsem zahlédl českou Karosu. Češi a na rozkládacím stolečku měli český chléb. Takovou chuť na náš chleba jsem dlouho neměl. Z města odjíždíme dalším busem směr Pjóogarour Jökulsarglijufur Nation Park. Tam ale cesta č.1 nevedla, takže se necháme vyhodit na jakési křižovatce vedoucí na kráter Askja, kde trénovali američtí astronauti, když se chystali na měsíc. Naše průvodčí nám pomáhá vyhodit batohy a když jsem jí děkoval, usmála se na mě a pohlédla na ceduli se kříženýma hnátama na níž stálo něco ve smyslu: Rozmysli si kam jdeš, dalších 200km není žádná voda. Taky jsem se usmál a řekl, že jdem na opačnou stranu. Nasadili jsme batoh na záda a podle GPS vyrazili do pouště.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.