Orlické hory

V rámci zimní rekreace jsme s Luckou a kamarády z Mexika absolvovali víkendovou dovolenou. Naším cílem byly Orlické hory.

Prvním úsměvným zastavením bylo samotné ubytování. Jelikož naši kamarádi přijeli o něco dříve, nevěděli jsme co a jak. Zeptal jsem se postarší korpulentní dámy ve vestibulu jak to tady chodí. Z nesouvislého rozhovoru jsem pochopil následující skutečnosti. Paní byla v nějakém záhadném vztahu s majitelem penzionu. Určitě neměla žádné právo o čemkoli rozhodovat, ale ke všemu měla co říci. Takže jsme se dozvěděli, že ostatní už tady jsou ale šli na sjezdovku, že se neubytovali, protože nebyly volné pokoje, že už jsou sice dva volné jsou, ale že nás neubytuje, protože oni tady byli dříve, dále pak informace o penzionu, o nefunkčním bazénu atd. Tak jsem se zeptal jestli se můžeme alespoň někde najíst, prý žádný problém.

Po našem obědě z tácku, k nám přišel jeden mladík, v ten moment jsem ještě netušil, že se jedná o další postavičku místního panoptika. Na otázku jestli si nechceme dát něco na pití, jsem slušně odmítl. Ke konci našeho oběda nás navštívila další paní (pokojská, kuchařka), jestli se nechceme ubytovat. Proč ne. Bohužel jsme v rozhovoru míjeli paní Ředitelovou Planety a tak jsme si vyslechli proč to asi nepůjde, nicméně paní pokojská nad ní mávla rukou a byli jsme ubytovaní. Hned poté jsme sešli do hospody a oslovili Karla (jak se skutečně jmenoval), že bych si dal zmíněný nápoj. Neočekával jsem žádný problém ale dostalo se nám upozornění, že otvírá až od 14h (proč se mě ptal co si dám před 12h?), jsme se navzájem dopracovali ke kafi a nějakému juice.

Pak jsme sbalili sněžnice a šli se podívat za kamarádama na sjezdovku. Našli jsme je téměř okamžitě. Pancho (MEX) a Melissa (USA) nikdy a moc nelyžovali, takže se stačilo zaměřit na neřízené objekty řítící se sjezdovkou. Prohodili jsme pár slov a šli se projít. Večer na pokoji jsme naše setkání oslavili více. Pancho a Ondra udělali za oknem v závěji Snow bar a spolu ještě s Petrou pokecali o Mexiku.

Druhý den jsme všichni vyjeli na velký vlek, kde jsme si všichni zalyžovali. Bohužel jsme se nevyhnuli srovnání s velkými alpskými centry a tak jsem konstatoval, že to je taková lyžovací magořina. Za 10 minut nahoru i dolů. Nelze ale porovnávat s 20km sjezdovkou. Večer jsme ještě měli výstup v pizzerii, kdy nám paní druhá řiditelová planety vysvětlila, že jestli nemáme rezervaci, tak se tam dneska určitě nenajíme. Odkázala nás na jinou hospodu a vysvětlila její lokaci „horizontálně naproti hotelu Praha“. Šli jsme tam, ale našli jen sjezdovku. Po chvíli pátrání po okolí jsme cíl našli.

Poslední den jsme zvolili procházkový na sněžnicích. Bylo to super razit si cestu zasněženou krajinou. I když počasí nebylo nic moc, nálada po Karlově systematickém přesazování u snídaně byla prostě super.

Odjížděli jsme spolu s Melissou a Ondrou směr Brno. Počasí vyšedlé, ale náladu to nezkazilo. Co jsem si odvezl z návštěvy našich hor: všude jsou zajímaví lidé 🙂 Karel, paní řiditelová planety a sebejistá servírka pizzerie prostě nezklamali nikoho. Co se týká lyžování to už bylo horší, ale dva tři dny se to dá 🙂

Tak zas někdy na horách.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.