Bruslení na přehradě

I mráz má svoje kouzlo. Jak se říká v jedné Cimrmanově hře, Mráz nejlepší děda.
Vyjeli jsme s Petrem a Jančou podívat se na zamrzlou přehradu. Nebylo to takové sklo jako minulý rok ale bruslilo se pěkně. Na ledě lidí jako much i když byly jarní prázdniny. Jde vidět, že lidi chtějí chodit ven a nevadí jim ani mráz. Natočil jsem na telefon video a udělal pár fotek. Hodně zajímavé jsou zamrzlé bubliny, které se dělali v jednotlivých úrovních jak zamrzala voda. Lucinka našla i zamrzlého kapříka. A na tom škaredém ledě dokonce krasobruslila jedna malá holka.

Jestli máte čas, tak se určitě na přehradu zajeďte podívat. Už jen pro ten pocit projít se po vodě.

Bezpečnost práce na prvním místě

Takhle jsem se dlouho nenasmál.

Tento týden jsem byl doma u rodičů a bavili jsme se s Tátou, že bude dělat štěpkovač na větve. Bez internetu to dneska nejde, tak sedl za počítač a začal hledat prezentace různých štěpkovačů. Našel spoustu ukázkových videí ale poslední kousek jsem nedokoukal, jelikož jsem měl v očích slzy jako hrachy. Michael Schumacher jednou pro časopis ChiliChili řekl „že jsme velmi odvážný národ“ narážeje na cestování na D1. Nicméně oproti amíkovi na videu jsme naprostí břídilové. Samotný název videa o ledasčem vypovídá. Každopádně uvidíte sami. Tak trochu mi to připomíná náš český film Na samotě u lesa.

No posuďte sami, tady naleznete zmíněný snímek 🙂

Stupidita ala D-fens

Nemůžu se zbavit dojmu, že tu žijeme v nějakém akváriu. Nevím jestli se na nás někdo dívá skrze sklo a pozoruje jak se zachováme když nám nenadrobí žrádlo. Tolik kvalitních informací, které se na nás valí ze všech stran jsem dlouho nečetl. Poslední výstřelky mě donutili zamyslet se nad denním zprávami na internetu. Denní tisk naštěstí nečtu.

Takže můj žebříček je asi takovýto (uvítám další náměty):

  1. Fandění něco stojí: vlaječky zvednou spotřebu auta – tohle je fakt pecka, navrhuji na novinářskou cenu roku
  2. V autolékárničkách už nebudou muset být masky a letáky – uf (nebude nást to prý stát ani korunu a mohou za to zdravotníci, tak aspoň že víme kdo to spískal)

Rhodos – ostrov boha slunce

18. června, pátek

Naše řecké prázdniny měly zpožděný start asi o dvě a půl hodiny, prý za to mohli Pražáci, že letadlo v Brně nebylo v čas. Čekání na letišti nám zpříjemnil maminčin jogurt a tatínkova rebarborová buchta. Let bouřkou byl poněkud houpací, ale jinak v pohodě. Na letišti už čekala delegátka s instrukcemi, tak jsme si jen pohodlně nastoupili do busu a nechali se dovézt až k hotýlku ve vesničce jménem Stegna. Hotýlek Anastasia zářil typickými řeckými barvami – bílou a modrou. Paní domácí už na nás čekala a byla taky zcela typickou babkou, od hlavy až k patě v černé. Spolu s námi přijeli i další 4 Češi, dvě kamarádky a jeden pár, všichni věkově kolem 45 let. Paní domácí nás umístila do studií, my jsme dostali jedno v přízemí, kde terasu vlastně tvořila přístupová chodba celého hotýlku. Nu což, v Řecku se žije na ulici a vzhledem k malé obsazenosti objektu jsme si zvykli, že nám těch pár kolemjdoucích kouká do talíře. Studio se skládalo z pokojíku s kouskem kuchyňské linky a malé koupelny. Vybalili jsme si pár věcí a hned vyrazili na první průzkumnou procházku s návštěvou obchůdku, kde jsme nakoupili základní potraviny: řecký jogurt a víno!

Pokračování textu Rhodos – ostrov boha slunce

život je hra